V kapuci, za noci

Možná trošku divný název, ale opodstatněný. Představte si blázna, který temnou nocí, s čelovkou na čele (kde jinde) brázdí hvozdy. Není sám. Před ním cupitá chlupatý kamarád. pes. Merlin se jmenuje. Prší, ale ani jednomu to nevadí. Proč by, vždyť letní déšť je příjemný. Pejsek má na sobě dostatečnou ochranu - vlastní srst a ještě na tom reflexní vestu. Zakuklenec nechce svého kamaráda ztratit v lese, proto ta vesta. Ale upřímně, kdybych nevěděl, že to je on a potkal jej. Pes Baskervilský by pro mne nebyl takovým překvapením a šokem.

Zelená vestička, která září pod světlem baterky a k tomu ze tmy svítící oči, utíkal bych. Hodně rychle. Tak rychle, že v případě připosráníse, by mi to nezasáhlo ani nohy. 

Proč to píšu? Zaprvé jsem slíbil, že denně něco pěkného napíšu. Za druhé se chci podělit o tu krásnou atmosféru, takže ... 

Večer jsem zažil kouzelnou procházku lesem. Právě se svým pejskem. Ten měl čumáček sklopen k zemi a v té tmě jen "četl" kdo kde byl, kdo kde může nebo je. Ale když jsem kuželem světla pootočil do temného hvozdu, jen dva metry ode mne zářily čtyři páry očí. Srnka se srnečkem a dva koloušci seděli a hleděli do toho světla. ani pes je nevyrušil, ani já ne. Nechtěl jsem to dokonalé setkání zrušit. Dobré dvě minuty jsme vychutnávali ten okamžik.  Úplně jsem se bál pohnout. Třeba za tím světlem neviděli člověka s pejskem, kteří by jim nikdy neublížili. Třeba to cítili. 

Proč nepokračuji? Protože v tom okamžiku se zastavil čas. Myslím ale ten hnusnej. Zůstal daleko za námi. Kdo bude se mnou hledat hezký okamžiky? Budu rád za kohokoliv. Rád ty ústřižky přenesu na jiné. Tak jak denně náš pejsek přináší nefalšovanou radost nám. Pěkný den lidi a zvířátka.